Ústí nad Orlicí

Wildenschwert

Hotel Friml

Mapa 1941

Dolní Hospoda U Václava či Dolnice. Namaloval Jan Křtitel Kunstovný. 1874.

Rok 1980, soukromý archiv

Demolice

Krátce před demolicí

1903. Zdroj: Z. Hurych

Přístavba divadla a poté kina z roku 1922. Foto Fr. Slezák

Zdroj: V. Slavík

Zdroj: V. Slavík

Zdroj: Z. Hurych

Restaurace

Velký sál Hotelu Friml

1903. Zdroj: L. Čáslavka

Zdroj: L. Čáslavka

Zdroj: L. Čáslavka

Zdroj: L. Čáslavka

1804?

Hospoda „Dolnice“, malba Jana Kř. Kunstovného, úvodní list alba členstva ochotnického divadla v Ústí nad Orlicí od roku 1867-1896. SOA v Zámrsku, SOkA Ústí nad Orlicí.

Z knihy Ústí Nad Orlicí V Pamětech Ochotnického Divadla.

Jeviště v přístavně z rokku 1921. Z knihy Ústí Nad Orlicí V Pamětech Ochotnického Divadla.

Šatna v přístavbě z roku 1921. Z knihy Ústí Nad Orlicí V Pamětech Ochotnického Divadla.

Pohled z Velkých Hamer. Z knihy Ústecké Hospody.

Velký sál hotelu, slavnostní zasedání úředníků a. s. Jan Hernych a syn. 193X. Z knihy Ústecké Hospody.

Z knihy Ústecké Hospody.

Vstup do kina. Z knihy Ústecké Hospody.

Z knihy Ústecké Hospody.

Z brožury Almanach Divadelního Souboru

Zdroj: Ú.O. ve fotografiích Fr. Slezáka.

hotel Friml

hotel Friml

Hotel Friml, napravo Dělnický dům.

 

Foto: J. Purkert

 

V roce 1835 vznikla Divadelní společnost města Oustí z iniciativy Josefa Víška a kruhu mladých ochotníků. Ta si podala 1. prosince téhož roku žádost o povolení k pořádání divadelních her v češtině k městskému magistrátu s tím, že výnos z představení by šel ústavu chudých. Následujícího roku začali používat sál hostince Dolnice. Nejstarší zmínky o něm se datují k roku 1714, kdy byla předchozí chalupa s kovárnou přestavěna na hospodu, kde se čepovalo pivo a pálenka. Říkalo se jí dolní hospoda oproti horní v budově radnice, což se časem zkrátilo na Dolnice. Divadlo bylo vymalováno malířem Hartmanem za částku 154 zlatých, které mu ochotníci spláceli ze zisku z představení až do roku 1844. Ochotnické divadlo po nějaký čas vzkvétalo, avšak na počátku 50. let 19. stol. společnost souhrou okolností zanikla a v roce 1855 veškerá ochotnická divadelní činnost na následujících pět let utichla. V roce 1861 byl sál při přestavbě hostince rozšířen. Vedle divadelních představení se zde i konaly koncerty a schůze Cecilské hudební jednoty či taneční zábavy a plesy. Vedle toho se zde působily i kočovné divadelní společnosti.

Poté, co budovu odkoupil František Friml, proběhla v roce 1894 stavba nové hotelové budovy s restaurací a sálem v novorenesančním stylu, tehdy největší ve městě. Budova i sál do té doby nebyly dlouho opravovány a nový majitel strhl prakticky celou bývalou stavbu. Práce řídil zednický mistr Schüler. Hlavní vchod do hotelu se nacházel na jeho rohu. Vpravo od něj se nacházel salónek a nalevo restaurační místnost. Z hlavního vchodu vedlo schodiště do prvního patra, kde se nacházel sál přizpůsobený pro hudební a divadelní produkce a taneční potřeby včetně plesů. Vedle toho v dalších salonech zasedávaly různé místní spolky. Nový sál byl slavnostně otevřen 15. 4. 1895 koncertem, přednáškou starosty Fr. Viceny a hrou Z české domácnosti od K. Pippicha.

Na konci války ovšem tehdejší majitel Jaroslav Friml obdržel koncesi na biograf a vypověděl ochotníky na jaře roku 1918 ze sálu, který nechal přestavět na kino s kapacitou až 240 sedadel v přízemí a 20 na galerii.
Mezitím se značně rozvíjely aktivity ochotníků v Katolickém domě a to podnítilo majitele hotelu Friml, aby jednal již v roce 1919 se spolkem Vicena o stavbě nové scény. Po dohodě s divadelníky si zažádal 7. 7. 1921, aby mu okresní politická správa schválila přístavbu divadelního sálu se zázemím a samostatným vchodem ke stávající budově hotelu při úpatí kopce podle plánů stavitele Františka Tošovského. Práce vykonávali ochotníci zčásti svépomocí. Nové divadlo bylo otevřeno 30. října 1921 slavností, která začala valnou hromadou Viceny s účastí dalších spolků. Večer se konala akademie, kde vystupovaly spolky Lukes a Volné orchestrální sdružení. Následovalo uvedení hry Poutník od Karla Maška. 17. a 18. Listopadu pak byla uvedena hra Pan Johanes od A. Jiráska jako slavnostní otevření sálu.

Hlavní fasáda přístavku se nacházela dále od hlavního vchodu směrem ke kopci a náměstí za fasádou s okny restaurace v přízemí artikulovaném bosáží členěná třemi kanelovanými pilíři. Jeviště vevnitř mělo 8 m na šířku, 11 m na délku a 9 m na výšku. Napravo od něj se nalézala šatna a toalety a pod podlahou jeviště byly skladovány rekvizity. I vybavení sálu si zařídili ochotníci sami, pouze dekorace byly vyrobeny v Petránkově ateliéru v Praze. Protipožární bezpečnost zajišťovalo také to, že všechny dveře se otevíraly ven a jeviště nebylo obloženo dřevem ani hořlavými látkami. Celkové náklady ochotníků se vyšplhaly na 60 000 korun.
Po, co bylo postaveno funkcionalistické divadlo podle návrhu Kamila Roškota v roce 1936, spolek odehrál 25. srpna 1936 své poslední představení v přístavbě hotelu Friml se hrou Ať nás nevykradou. Prostor byl poté užíván jak k promítání filmů, tak různým společenským akcím včetně tanečních. V roce 1969 byl z bezpečnostních uzavřen a on té doby nevyužíván chátral podobně jako restaurace. Sál i celá budova hotelu pak byly zbourány v 80. letech 20 století.

Text Jan Purkert

 

Využité zdroje:

Dušek, Radim. Ústí Nad Orlicí V Pamětech Ochotnického Divadla, Počátky Spolku „Vicena“ a Osobnost Jana Mazánka , čestného Občana Města. 1. vyd. Ústí nad Orlicí: Oftis, 2010.

Sekotová, Věra. Ústecké Hospody, Kořalny a Restaurace. Vyd. 1. Ústí nad Orlicí: Oftis, 1997.

Almanach Divadelního Souboru Jednotného Závodního Klubu ROH Vicena Ústí Nad Orlicí: 1896 – 1976. V Ústí nad Orlicí: Jednotný závodní klub ROH, 1976.

Adresa:

Jilemnického 232, 562 01 Ústí nad Orlicí, Česko

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.