Ústí nad Orlicí

Wildenschwert

Cakle

č. 26 U Filipů, Zdroj: Z. Hurych

č. 23 U Luksů, Zdroj: Z. Hurych

č. 25 Zdroj: Z. Hurych

č. 25 dnes Zdroj: Z. Hurych

Pohled z pole nad Caklí. Zdroj: Z. Hurych

Mlýn

Zdroj: Z. Hurych

Zdroj: Z. Hurych

Zdroj: Z. Hurych

Zdroj: Z. Hurych

Foto: J. Hartmann

Nyní je zde bufet. Zdroj: Z. Hurych.

2004 Foto: H. Klimešová

Zdroj: Z. Hurych

foto F. Vašina

Z Cakle na Don, foto F. Vašina

Foto J. Purkert, 2018

Foto J. Purkert, 2018

Foto J. Purkert, 2018

Foto J. Purkert, 2018

Foto J. Purkert, 2018

Foto J. Purkert, 2018

foto F. Vašina

foto F. Vašina

 

Kociánova chata v 70. letech a dnes. Zdroj: Z. Hurych

 

Jméno pochází z příjmení Jana Cágla, který na počátku 15. stol. spravoval dolní část Libchav. Zde je také již v této době připomínán cakelský mlýn. Cakelské území je velmi rozsáhlé, začíná u bývalého Konzumu, leží vpravo od hnátnické cesty až k soše Sv. Václava, bdící nad křižovatkou silnic do Lanšperka a Hnátnice. Odtud se cakelské hranice otáčejí k jihu a podél silnice do Ústí n. O. postupují podél hutwaldské myslivny a středem toku řeky Orlice ke starému silničnímu mostu a zpět ke drážní zastávce.

Roku 1626 došlo k prodeji cakelského dvora, mlýn si kníže Karel Lichtenštejn ponechal a dále jej provozoval jako nájemní. Cakelský dvůr koupili bratři Jan a Jiří Paukarové. Jiří Paukar byl v té době cakelský mlynář, který cakelský mlýn převzal po svém otci, také mlynáři Janovi Paukarovi (v Cakli žili rodiny s příjmením nejdříve Paukar, později Pauker a Paucker, ještě později Pauckerth až nakonec Paukert).

Když bratři Paukarovi odcházeli na výměnek, rozdělili cakelský dvůr na dvě stejné poloviny a předali je svým synům. Jan svou polovinu se statkem č. 26 předal synovi Martinovi a Jiří, statek č. 23 zase svému synu Lukášovi. Na statku č. 26 se říkalo U Filipů, další potomek Martina měl křestní jméno Philip, proto ta přezdívka. Na dvoře č. 23 se říkalo U Lukšů, protože to byl statek po Lukáši Paukertovi.

Na okolních pozemcích statku č. 23 zanedlouho vyrostlo nebo bylo vystavěno pro příslušníky pocházející z tohoto rodu několik chalup, které při číslování v r. 1771 dostali popisná čísla 20, 21, 22, 24 a 25. Chalupa č. 24 byla postavena jako výměnek pro hospodáře a selku ze statku č. 23. Chalupa č. 25 byla později v r. 1872 vykoupena císařskou kanceláří a zbořena, protože stála v místě budovaného drážního tělesa z Ústí n. Orlicí do Letohradu a dále do Kladska. Popisné číslo bylo obnoveno až v r. 1913, kdy jej dostal nově postavený domek za bývalým Konzumem.

Cakelský mlýn má čp. 27, ještě po celé 17. stol. zde mleli Paukertové, na začátku 18. století. mlynářství v rodě končí, do mlýna se přiženil mlynář Joseph Schlesinger, který později proslul jako jeden z vůdčích osobnosti protivrchnostenské rebelie  při  známých selských  bouřích. Lichtenštejnové  povstání vyřešili 25 ranami rákoskou a hrozbou, že do selských rodin ve vsi umístí na zimu několik vojáků rakouskouherské armády na stravu, pokud se sedláci neuklidní. Vesničané si řekli, že když je zle, může být ještě hůře a od dalších protestů upustili.

Zdroj, kráceno: http://nabru.blog.cz/0806/cakle-lezi-trochu-stranou

Vodácké tábořiště Cakle (Staré Oldřichovice) leží v bezprostřední blízkosti cyklostezky vedoucí podél Tiché Orlice z Ústí nad Orlicí do Letohradu.

Cestou z Cakle po cyklostezce na Letohrad, uvidíme po pravé straně chatu Jaroslava Kociana. Nechal si ji postavit těsně před 2. svět. válkou. Na průčelí vily je sgrafito houslí se stuhami (původně
barvách trikolory). Stuhy v národních barvách přežily válku. Nepřežily poslední stavební opravy nového majitele. Mistr vilu užíval i v dobách Protektorátu přesto, že vila zůstala na území „Třetí říše“. Po válce sem zajížděl jen zřídka, vzhledem k zhoršujícímu se zdravotnímu stavu.

 

Adresa:

Staré Oldřichovice 7, Oldřichovice, 562 01 Ústí nad Orlicí, Česko

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.