Ústí nad Orlicí

Wildenschwert

Kaple sv. Jana Křtitele

Zdroj: Z. Hurych

Ryctářův erb. Foto: Z. Hurych

Zdroj: P. Bartoš.

Hostinec V lázních, vydal Pacholík. Zdroj: L. Čáslavka

Zdroj: L. Čáslavka

Zdroj: J. Hrabčuk.

Kaple

perokresba Richarda Duška

Kaple v Lázních. Ústí nad Orlicí

Pohled na kapli v Lázních ve 30. letech.

Kaple v Lázních. Ústí nad Orlicí

Kaple v Lázních.

Kaple v Lázních. Ústí nad Orlicí

Pohled na kapli v Lázních od parku Pod horou v 60. letech.

Zdroj: A. Janková

Staré lázně. Zdroj: J. Hrabčuk‎

Zdroj: L. Čáslavka

Zdroj: L. Čáslavka

Zdroj: J. Hrabčuk.

Tkalcovna v Lázních. Z knihy Když v Ústí stavy klapávaly.

Z knihy Soupis památek.

Foto: Z. Hurych

Foto: Z. Hurych

Město Ústí podle závazku a smlouvy s knížetem Lichtenštejnem postavilo Pod horou hostinec a lázně. Ze strany vrchnosti měl požadavek zcela reálný finanční základ. Měšťané chodili do hostince pod Kubincovým kopcem, který ležel na území brandýského panství a tak jejich útrata byla ziskem cizího panství. Dohodnutá transakce se zrealizovala a roku 1805 byl nový hostinec s lázněmi zařízen. V hostinci mělo být čepováno jen pivo z knížecího lanškrounského pivovaru. Hostinec byl provozován jako “výsadní (ratifikovaný) hostinec”, což znamenalo, že čepovat pivo mohl i nevyučený.
Proti vchodu do hostince byl výčep a kuchyně, vpravo byla místnost pro posezení hostů a vlevo byl malý šálek, kde se hrávalo divadlo a koncerty. Kromě toho bylo pro hosty posezení v zahradě. Hostinec býval cílem zvláště o nedělích, procházek ústeckých měšťanů.

Když byl v roce 1850 v Chrudimi velký požár, vybírali ústečtí na pohořelé. Při té příležitosti bylo v hostinci v Lázních předneseno Haydnovo oratorium “Čtyři časové”. Výtěžek z koncertu byl 31 zlatých. Prvního května roku 1873 zachvátil Lázeňskou hospodu požár. Shořela střecha a množství slámy uložené na půdě. Budova byla brzy opravena.V hostinci v Lázních se za Rakousko- Uherska scházeli ústečtí sousedé, kteří si říkali Svobodný stát. Přísahali při přijetí na koženou rukavici, která byla přitlučena nad dveřmi. V čele společnosti stál president a mnozí řemeslníci, obchodníci a ústečtí občané byli členy.

Vedle lázní byla v roce 1806 postavena z milodarů na podnět doktora Korába kaple ke cti Jana Křtitele. Klasicismus přinesl do našeho regionu kníže Alois Josef Lichtenštejn. Kaple v Lázních převádí barokní průčelí v klasicisující tvar. Byla posvěcena 24. června roku 1812. Má obdélnou loď s presbytářem o půdorysu pěti stran osmiúhelníka. Nad průčelím je štít, valbová střecha s vížkou, s lucernou a stanovou stříškou. Loď je dělená pilastry a pásem na dvě pole valené klenutá, s výsečemi nad okny. Presbytář byl sklenut policí klášterní klenby s výsečemi. Průčelí bylo členěno lesenami a končí štítem s volutový mi křídly. Portál je pravoúhlý a nad ním byl kamenný erb města. Oltář tvořila tumpová mensa, tabernákl měl elipsovitý půdorys, nad ním byla stříška nesená 6 sloupy s girlandami v mezisloupí. Po stranách byli dva adorující andělé, klečící na volutách. Nad oltářem byla skupina křtu Páně, socha byla z první poloviny 18. století. Pravděpodobně bylo toto sousoší ze starého děkanského kostela. Výzdobu doplňovalo šest obrazů místních malířů z první poloviny 19. století. Vpravo vedle kaple byla studánka s výbornou pitnou vodou.

Hostinec, lázně a kaple tvořily v zeleni malebný celek. Není divu, že se MUDr. Koráb zabýval myšlenkou rozšířit lázně. Měl v úmyslu zřídit vodoléčebný ústav, které tehdy byly ve velké oblibě. Tato koncepce zapadá do jeho snah prospět rodnému městu. Zprvu jen skromný příliv lázeňských hostí by oživil obchod a živnosti ve městě, stejně tak i hostince. Vlastně by mohl “přinést peníze” do města. V sousedství začal budovat za-hradu, která měla sloužit jako lázeňský park. Svah u kaple sv. Jana Křtitele až dolů k tehdejšímu mlýnskému náhonu si vyhlédl zasvé dočasné bydliště. Vlast¬ně si pod bratrovým mlýnem na rodinném pozemku postavil dům s kamennou podezdívkou a s patrem sroubeným ze dřeva. Kolem domu založil překrásnou zahradu, která se stala chloubou města a pro kterou se ujal název “Korábov”. Dům si postavil roku 1813, jak je vytesáno na kameni, který byl nalezen při výkopových pracech v roce 1940.

Korábová zahrada byla založena podle vzoru zámeckých parků. Stromořadí a skupiny okrasných keřů se střídaly s květinovými záhony. Hraniční zeď zahrady tvořily pískovcové sloupky s ozdobnými hlavicemi a na trávníku stály dekorativní vázy a sochy s mytologickými náměty. Vchod do domu, podle antické tradice, střežil bůh Janus se dvěma obličej i a na jeho podstavci byl vytesán lékařský emblém, hůl ovinutá ha¬dem, s doktorovými iniciálami.

Ve čtyřicátých letech 19. století se projektovala železnice z Vídně před Olomouc do Prahy a její trasa vedla přes Ústí bohužel právě v místech mezi náhonem Korábová mlýna a svahem Kalvárie. Protože Třebovka v těchto místech vytvořila hluboké údolí, bylo nutné vyrovnat výškový rozdíl mohutným náspem, na který se kladly koleje. Násep, podepřený těžkým zdivém, zavalil a zničil korábovské pozemky. Nádherná zahrada doktora Korába byla úplně zničena. Její kamenné sochy a podobné výtvarné předměty byly rozhozeny po Ústí a okolí. Vybráním země na stavbu železniční tratě vznikl tu rybník a zbytek byl proměněn v louku. Rybník byl zasypán při regulaci Třebovky. Na jeho místě, kdysi vlastně velké části Korábovky, založil Okrašlovací spolek útulný park zvaný “Pod horou”.

Zdroj: V. Sekotová: Městská část v Lázních. Příloha Ústeckého zpravodaje 1995

Další zdroje:

Některé použité zdroje:

SEKOTOVÁ, Věra. Když v Ústí stavy klapávaly, psaly historii: Lnářství a počátky rozvoje bavlnářství : Historie textilu. Ústí nad Orlicí: Oftis, 1994. Z dějin města Ústí nad Orlicí. ISBN 80-901707-1-4.

Adresa:

Lázeňská 351, 562 01 Ústí nad Orlicí, Česko

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.